Selhání rozumu při najímání

V jednom z mých oblíbených filmů Sedmi statečných se odehrává zajímavý dialog při výběru vhodného pistolníka na ochranu vesničanů:

vesničan: ,,Toho bereme, ten je samá jizva.“   

pistolník Chris: ,,No, ale my spíš potřebujeme toho, co mu je udělal.“

Často hodnotíme věci, které nemají význam. V inzerátech nabízejících práci se můžete dočíst o požadavcích na tří či pětiletou zkušenost v té, či oné činnosti. Jediné co tím zaměstnavatel získá, je číslo. Nevypovídá nic o tom jak dobře uchazeč svou práci vykonával.

Výzkumů ukazují, že není velký rozdíl mezi kandidátem s šesti měsíční zkušeností v oboru a šestiletou. Skutečné rozdíly se projevují v osobnosti, oddanosti a inteligenci. Jak dlouho člověk práci vykonával není vůbec podstatné. Co má význam je to, jak dobře ji dělal.

Moudrost předků

Předávání vědomostí je dnes velkým problémem. Svět se proměňuje závratnou rychlostí. Není tak snadné říci, co se má nová generace od staré učit. Čím jsou změny rychlejší, tím jsou přenosy zkušeností mezi generacemi problematičtější.

Jenže inovace není pozitivní v každém případě. Plynové komory byly také inovací. Zda je něco dobré záleží na obsahu. Někdy se mi zdá jako bychom si odvykli přemýšlet. Když hledáme radu, jdeme na Google.

Mě se ale v životě osvědčilo, že mluví-li starší a zkušenější, vyplatí se poslouchat. Lidi, které mám namysli často dokazují, že skutečná síla a pokora k sobě nemají daleko.

Na konferenci TEDxPrague, která se konala 20. listopadu mluvila paní Františka Hana Garlíková. Je ohromě inspirující poslouchat její řeč.

 

Pro zájemce je na stránkách Českého rozhlasu Leonardo.  

Společnost hlupců

,,Nemáme možnost potlačit vlastní přirozenou iracionalitu. Vše, co můžeme, je zvládnout umění, jak být iracionální rozumným způsobem." - Aldous Huxley, anglický spisovatel

Finanční produkty zneužili lidé, kteří jim nerozuměli. Nebyly to finanční produkty, co stáhlo svět do krize. Jak je často prezentováno v médiích. Parafrázovat to můžeme slovy jednoho amerického architekta který říká: ,,Lidi nezabijí zemětřesení, ale padající domy.“

Do krize svět stáhlo používání finančních produktů naivními neznalými lidmi. Předpokládalo se, že existuje racionální homo economicus, člověk, který si dokáže racionálně seřadit svoje preference. A přesto, nebo právě proto že ekonomie věděla, že pracuje s ideálním modelem a nikoli skutečnou bytostí z masa a kostí, odchylky připisovala individuálním vlastnostem každého z nás, které se nakonec průměrují napříč populací. Lidé ale nejsou racionální.

Uvažujete racionálně? Pokud si to myslíte, tak podle toho jak uvažuje současná ekonomie, by to znamenalo, že například nikdy nesníte více, než kolik je nutné k zahnání hladu, a volíte vždy po zralé úvaze. Buďme tedy realisté. Ani ti nejlepší z nás nejsou imunní vůči pokušení. Naše rozhodování neřídí chladná kalkulace, ale do hry při rozhodnutí vstupují emoce, společenské normy, přecenění vlastních sil a další prvky, které ovlivňují naše chování. Dopad těchto vlivů je nesmírný, ale my máme sklon ho podceňovat. Bohužel. Necháme se ovlivnit, protože často nemáme potřebné vzdělání, zkušenosti nebo sílu vůle. To vede k opakování stále stejných omylů a chyb.

Například 99 procent novomanželů si myslí, že jejich svazek neztroskotá do pěti let. Ve skutečnosti do pěti let zanikne polovina všech manželství. Bankéři se chovali podobně. Ostražitost padla, lidé se chovali stádně. Bankéři jsou lidé průměrné inteligence, to, že se dobře oblečou, neznamená, že jim musíte věřit. Funkce nedává nikomu patent na rozum. Ale hodně lidí jim jen proto věřilo. Přesto je tu určitá naděje. Pokud víme, že děláme chyby, tak je snad dokážeme i napravovat. Je ale třeba začít bourat některá klišé.

Pokud by Vás téma iracionálních rozhodnutí zajímalo více, vřele doporučuji knihu Daniela Ariely, profesora na prestižní MIT: Jak drahé je zdarma