Společnost hlupců

,,Nemáme možnost potlačit vlastní přirozenou iracionalitu. Vše, co můžeme, je zvládnout umění, jak být iracionální rozumným způsobem." - Aldous Huxley, anglický spisovatel

Finanční produkty zneužili lidé, kteří jim nerozuměli. Nebyly to finanční produkty, co stáhlo svět do krize. Jak je často prezentováno v médiích. Parafrázovat to můžeme slovy jednoho amerického architekta který říká: ,,Lidi nezabijí zemětřesení, ale padající domy.“

Do krize svět stáhlo používání finančních produktů naivními neznalými lidmi. Předpokládalo se, že existuje racionální homo economicus, člověk, který si dokáže racionálně seřadit svoje preference. A přesto, nebo právě proto že ekonomie věděla, že pracuje s ideálním modelem a nikoli skutečnou bytostí z masa a kostí, odchylky připisovala individuálním vlastnostem každého z nás, které se nakonec průměrují napříč populací. Lidé ale nejsou racionální.

Uvažujete racionálně? Pokud si to myslíte, tak podle toho jak uvažuje současná ekonomie, by to znamenalo, že například nikdy nesníte více, než kolik je nutné k zahnání hladu, a volíte vždy po zralé úvaze. Buďme tedy realisté. Ani ti nejlepší z nás nejsou imunní vůči pokušení. Naše rozhodování neřídí chladná kalkulace, ale do hry při rozhodnutí vstupují emoce, společenské normy, přecenění vlastních sil a další prvky, které ovlivňují naše chování. Dopad těchto vlivů je nesmírný, ale my máme sklon ho podceňovat. Bohužel. Necháme se ovlivnit, protože často nemáme potřebné vzdělání, zkušenosti nebo sílu vůle. To vede k opakování stále stejných omylů a chyb.

Například 99 procent novomanželů si myslí, že jejich svazek neztroskotá do pěti let. Ve skutečnosti do pěti let zanikne polovina všech manželství. Bankéři se chovali podobně. Ostražitost padla, lidé se chovali stádně. Bankéři jsou lidé průměrné inteligence, to, že se dobře oblečou, neznamená, že jim musíte věřit. Funkce nedává nikomu patent na rozum. Ale hodně lidí jim jen proto věřilo. Přesto je tu určitá naděje. Pokud víme, že děláme chyby, tak je snad dokážeme i napravovat. Je ale třeba začít bourat některá klišé.

Pokud by Vás téma iracionálních rozhodnutí zajímalo více, vřele doporučuji knihu Daniela Ariely, profesora na prestižní MIT: Jak drahé je zdarma